Je to poučení, říká vrchní zástupkyně k případu Vlasty Parkanové

Nerada odkrývá soukromí, stejně tak nedává příliš nahlédnout do svých budoucích plánů. V rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností, se ale Lenka Bradáčová do několika osobních úvah přece jenom pustila.

„Nemůžete jít všude, kam byste chtěli. Nemůžete se potkat s každým, s kým byste si přáli. Nemůžete přijmout každé pozvání, které vám přijde na stůl,“ vypočítává Lenka Bradáčová v Galerii osobností, která omezení pro svůj život dobrovolně přijala.

„To je ta role. Veřejnost by měla mít s institucemi a jejími představiteli spojenou určitou důvěru. Ti představitelé musí být důvěryhodní a v justici je to otázka nestrannosti. A pak jsou některé věci skutečně zapovězeny. To není jen o tom, jak to ve skutečnosti je, ale jak se to také jeví. To je ta druhá stránka a tu nesmíte opomíjet.“

V rozhovoru, ve kterém mimo jiné říká, s jakými pocity jako profesionál sleduje televizní detektivky, anebo jestli se nechává funkcí omezovat i ve volném čase, přijde řeč i na reálné kauzy, které jsou s její funkcí spojené.

Například tu, kdy podala obžalobu na bývalou ministryni obrany Vlastu Parkanovou pro mnohasetmilionovou škodu při nákupu letadel Casa, přičemž byla exministryně po deseti letech zproštěna obžaloby. „Je to poučení. Ale s ohledem na to, jaké tam byly důkazy ve věci, tak si nemyslím, že by ta obžaloba byla nedůvodná,“ říká Lenka Bradáčová.

Co se v této kauze nepovedlo? Bojí se někteří státní zástupci vstupovat do politicky citlivých kauz? A jak to bylo s tvrzením, které před lety stálo den před Štědrým dnem na titulní straně Lidových novin v názvu jejího rozhovoru, tedy že žalobci „mohou zatýkat i o Vánocích“?

Celý rozhovor si můžete pustit zde v audiozáznamu nebo nahoře jako video. Dále v textu pak nabízíme editovanou písemnou verzi.

To vám nemůžu říct, protože většina detektivek, které žijeme, je na počátku veřejnosti utajena, abychom se mohli dobrat konce. Ale pokud to řeknu přeneseně, tak každá trestní věc, kterou se zabýváme, je svým způsobem detektivka. Každý z těch příběhů je svým způsobem napínavý.

Překvapí nás ten váš dnešní případ, až ho zveřejníte?

Není to jen jeden případ. Státních zástupců, kteří se zabývají těmi nejzávažnějšími kauzami, je na vrchním státním zastupitelství sedmnáct a každý z nich má několik velmi zajímavých kauz, které jsou právě v běhu. A pokud se povede obstarat tolik důkazů, abychom mohli někoho obvinit, tak se to veřejnost jistě dozví.

Sledujete vůbec detektivky v televizi? Baví vás, nebo se u nich spíš smějete?

Jak kdy a jak co. Jsou detektivky, které jsou velmi věrné, a potom jsou samozřejmě detektivky, kde se usmíváme a které ani nedokoukám do konce, protože je to velmi nereálná věc. Ale zmíním třeba Případy prvního oddělení. Ty beru. Ty jsou věrné.

Tam hraje státní zástupkyni Sabina Remundová. Je v té roli uvěřitelná?

Já myslím, že ano. Vzhledem k tomu, že se na tom seriálu podílel bývalý policista, vedoucího prvního oddělení z Prahy, tak ty věci měl velmi dobře napozorované.

Paní Bradáčová, po celých těch dvanáct let, co jste vrchní státní zástupkyní v Praze, se celkem pravidelně umisťujete v různých žebříčcích nejvlivnějších žen Česka. V čem si svůj vliv sama uvědomujete?

Já vnímám vliv jako možnost měnit věci. A vedle toho také jako veliký závazek. Máte-li věci měnit, pak to znamená neustále vyvolávat debatu o změnách, být pokorný k výkonu funkce, přemýšlet o všech věcech, ale také pochybovat, zda vliv využíváte správně. Vzhledem k tomu, že stupeň, který já ve státním zastupitelství řídím, kontroluje šest českých krajů a hlavní město Prahu, kde je nejvíc veřejnoprávních a soukromých institucí a korporátů, které tu a tam uváznou i v síti kriminální policie, tak od toho se také samozřejmě odvíjí i ten vliv.

Musíte se i vy sama v něčem hlídat? Nepodlehnout nějakému pokušení, lákadlu – s ohledem na svůj vliv a zodpovědnost?

Určitě. Tady platí definice pana profesora Sokola, který říkal: „Na ty, kdož jsou v rolích a musí hrát každodenně svoji roli, neplatí pravidla jako na obyčejné smrtelníky.“ Jsou to ti, kteří se musí daleko více zamýšlet nad tím, co činí a jak to činí. A daleko více musí přemýšlet o profesní etice, což já označuji za profesní svědomí. V tomto smyslu ten vliv a respekt, který se s ním pojí, znamená jisté omezení. Doktor Baxa to kdysi na jedné konferenci pojmenoval zcela přesně: „Soudci i státní zástupci, pokud tu roli chtějí vykonávat přesvědčivě a dobře, tak jsou dobrovolně osamělí.“

Připadáte si tak?

Jsou momenty, kdy si tak připadám, ale je to dobrovolné. Je to ten výběr. Nemůžete jít všude, kam byste chtěli. Nemůžete se potkat s každým, s kým byste si přáli. Nemůžete přijmout každé pozvání, které vám přijde na stůl.

Nemůžete, protože se bojíte, co by po vás dotyčný chtěl, anebo proto, aby vás s ním někdo neviděl?

To je ta role. Veřejnost by měla mít s institucemi a jejími představiteli spojenou určitou důvěru. Ti představitelé musí být důvěryhodní a v justici je to otázka nestrannosti. A pak jsou některé věci skutečně zapovězeny. To není jen o tom, jak to ve skutečnosti je, ale jak se to také jeví. To je ta druhá stránka a tu nesmíte opomíjet. Musíte si taky vybírat, kde budete přednášet, komu budete přednášet, jakou přijmete účast v jakém spolku, na jaké pozvánce… Je to trošku složitější.

A ve volném čase se funkcí nenecháte omezovat?

Ne.

Můžete dělat, co chcete?

To taky nemůžu. Za prvé toho volného času je málo, ale i ten se dá vyplnit tak, abyste určitě o tu důvěru nepřišli. Toho se nebojím.

Tuším, že jste ráda lezla po skalách… To asi smíte.

Mám takové koníčky typu hory, kolo, inline brusle a volejbal. Ale teď, jak i léta přibývají, tak si tělo taky už říká i o jiné koníčky. Myslím, že ty hory budu muset vyměnit za moře.

Když se vrátím k vlivu s vaší funkcí spojenému, tak si nejde nevzpomenout na titulek rozhovoru s vámi, který kdysi vyšel těsně před Vánocemi v Lidových novinách: „Zatýkat můžeme i o Vánocích“. Vzpomínáte si na něj?

Velmi dobře, protože to je takový tradovaný titulek. Přitom tu větu jsem nikdy neřekla, ona vzešla z otázky redaktora, jestli státní zástupce taky pracuje o Vánocích? Já jsem se mu snažila vysvětlit, že je to podobné jako u lékaře, který v případě, že musí operovat, tak také operuje. V případě, že se stane o Vánocích zločin, tak státní zástupce má takzvaný „dosah“ a musí pracovat i o Štědrém dnu. Z toho vznikl ten titulek. 23. prosince jsem přišla do obchodu a teď jsem viděla ten obrovský titulek a pod tím tu fotku. Krve by se ve mně nedořezal. Já myslím, že ten den byly všechny výtisky vyprodány, protože se všichni chtěli dozvědět, koho budeme čtyřiadvacátého zatýkat.

Vy jste zrovna nesloužila?

Ne, vůbec. To skutečně vzniklo z této odpovědi.

Symbolický pro vaši kariéru byl korupční případ Davida Ratha. Ve stejném roce, kdy jste se podílela na jeho zatčení, jste se následně stala stala vrchní státní zástupkyní v Praze. Ale s vaším jménem je spojován i další politický případ: obvinění bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové, že při podpisu nákupu letounů Casa zneužila svoji pravomoc a poškodila stát o více než 800 milionů korun. Po deseti letech trestní řízení skončilo osvobozujícím rozsudkem a milionovým odškodněním pro bývalou političku. Jak se s takovým případem jako vrchní státní zástupkyně vyrovnáváte?

Abychom byli objektivní ze všech stran, tak musím říct, že ta trestní věc byla zahájena ještě za mého předchůdce, tedy než jsem přišla na vrchní státní zastupitelství. Za mého působení byla podána obžaloba a ten případ byl veden v řízení před soudem. Řízení před soudem trvalo více jak sedm let. Opakovaně jsme poukazovali na průtahy Obvodního soudu pro Prahu 6.

Pro nás byla tato kauza velmi nepříjemná především proto, že rozkolísala praxi ohledně znaleckých posudků. Nám se velmi složitě pracuje v situaci, kdy nemáme dostatečné odborné znalosti, a to právníci nemohou mít, v ekonomickém oboru, a proto trestní řád mluví o tom, že jsme povinni přizvat si znalce. To znamená odborníky na ekonomii. A pokud je tu znalecký ústav, který je zapsán Ministerstvem spravedlnosti a určí škodu ve věci, a my se o to opřeme a pak v průběhu řízení přijde další znalecký ústav, který zkonstatuje, že žádná škoda nevznikla, a pak přijde další znalecký ústav a závěrem posudku je, že vůbec nelze cenu takového stroje určit, tak je to pro nás velmi problematické.

Co to pro vás znamená?

To nebyla jen tato věc. Soubojem znaleckých posudků se prošlo i v té známé trestní věci pražských jízdenek – Dopravního podniku, kde znalci zkonstatovali, že nelze určit cenu jízdenky. A v poslední době se to dotklo reklamních tabulí u dálnice – že nelze určit ani cenu reklamní plochy. V neposlední řadě to teď máme v jedné z trestních věcí u pozemku. A pokud odborné znalecké ústavy konstatují, že u těchto komodit nejsme schopni určit tržní cenu, tak to je pro nás skutečně velmi závažné zjištění. To vnáší úplně jiné pojetí do trestných činů, pro který byla obviněná i Vlasta Parkanová, což bylo porušení povinnosti při správě cizího majetku.

Neznamená to, že objednat si jen jeden posudek je v principu špatně?

My si ani více posudků objednat nemůžeme. Podle trestního řádu se musíme spolehnout na posudek, který máme v ruce, a čekat, jestli ho napadne obhajoba, což se obvykle stane. Ale na to jsme připraveni. Jsme připraveni na to, že se budeme v rámci důkazního řízení zabývat tím, jestli škoda je taková či onaká. Teď přišla jiná realita – znalecké ústavy konstatují, že škodu vůbec nelze určit. A to je pro nás novinka, se kterou se budeme muset vypořádat a optikou tohoto konstatování se budeme dívat i na další trestní věci.

S vědomím toho, jak to nakonec skončilo – byla byste dnes s podáním obžaloby na Vlastu Parkanovou obezřetnější?

Přinejmenším bychom se začali dotazovat právě na ty problematické body z těch posudků, to znamená kladli bychom znaleckému ústavu další otázky, které jsme tenkrát nepokládali. Je možné, že bychom v přípravném řízení dospěli k tomu, že je to jedna z komodit, u které tento problém nastane. Nechci to úplně uzavírat, protože ten problém se bude muset řešit i nějak systémově. Nedotýká se to jen vrchního státního zastupitelství, ale celé soustavy státních zastupitelství.

Je to pro vás něco, co se nemělo stát?

Je to poučení. Ale s ohledem na to, jaké tam byly důkazy ve věci, tak si nemyslím, že by ta obžaloba byla nedůvodná. To není jen můj názor, protože to, že je důvodná, konstatoval městský soud v Praze. I ten se opřel o ten původní znalecký posudek.

Na případ Vlasty Parkanové se dá podívat i tím úhlem, že řízení trvalo deset let.

Těch sedm let bylo skutečně řízení před soudem.

Je to doba, kdy má obviněný člověk čekat na spravedlnost?

Nemá. My jsme opakovaně upozorňovali Obvodní soud pro Prahu 6, že je v průtazích.

Můžeme zmínit i další sledované kauzy: už citovaný případ Davida Ratha, sedm let. Čapí hnízdo Andreje Babiše, osm let, od začátku vyšetřování po zprošťující rozsudek u soudu. Navíc toto je případ specifický tím, že po celou dobu byl jeho aktér ve vrcholové politické funkci a neustále mluvil o politicky zmanipulované kauze. Jak to vidíte zpětně? Stala se někde chyba, nebo to byl proces, který se tak zkrátka musel odehrát?

Tady je specifické, že na počátku došlo k rozhodnutí státního zástupce o zastavení řízení. Zasáhl nejvyšší státní zástupce a vrátil věc do hry. Vlastně s konstatováním, které je naprosto klíčové, že nelze bez pochybností říci, že by se skutek nestal a nespáchal by ho obviněný. Ten systém je nastaven tak, že v takovém případě o tom může rozhodnout jen soud. V této trestní věci si myslím, že od počátku byla řada argumentů pro, ale i proti. Ono se to nakonec objevilo v konečném verdiktu.

Bylo tedy správné, že šlo Čapí hnízdo k soudu?

Myslím, že ano. Já jsem tehdy také ve prospěch tohoto názoru intervenovala u nejvyššího státního zástupce, protože jsme se domnívali, že tu věc musí rozhodnout soud. Soud rozhoduje podle opačné zásady, to znamená že pokud má pochybnost, tak jak doktor Šott teď vysvětluje, tak je povinen obviněného zprostit. Takže i v případě, že proti sobě stojí důkazy takové nebo onaké, tak jen soud může pro veřejnost přesvědčivě rozhodnout buď o zprošťujícím, nebo odsuzujícím rozsudku. Samozřejmě část veřejnosti bude nespokojená s jedním verdiktem, část veřejnosti s tím opačným. U těchto osob se do posuzování celého toho příběhu a procesu promítá i antipatie a sympatie s tím politikem spojená.

Každopádně ústřední postava kauzy, Andrej Babiš, ji po celou dobu označovala za politicky motivovanou. Setkala jste se někdy ve své kariéře s tím, že by se někdo opravdu snažil politicky ovlivnit nějaký případ?

Osobně jsem se s tím nepotkala tak, že by tam směřovala přímá intervence, osobní ve vztahu k mé osobě. Ale někdy jsou takové ty nepřímé tlaky, třeba výroky ohledně politizace procesu, znevěrohodnění konkrétních osob… To jsou tlaky, které justici provázejí, ale nejen v České republice.

Nevede to některé žalobce k tomu, že se těchto kauz bojí, nebo že je nevyhledávají?

Já myslím, že to je úplně správné slovo – nevyhledávají je.

Což je ale riziko, protože je nebudou odkrývat.

Ano. A nechtějí tuto specializaci vykonávat. Ta specializace se rovná typově nejzávažnější hospodářská, korupční trestná činnost. To není vyhledávaná specializace mezi státními zástupci a rozhodně na body nevyhrává proti násilné trestné činnosti. Ale pořád je tu ještě, myslím, dostatek kvalitních státních zástupců, kteří mají ambici se těmito věcmi zabývat. Pravda ale je, že to možná nevydrží celý život. Když se podíváte na délku trestního řízení, tak je to často demotivující. Státní zástupci ani po deseti letech nevědí, zda k trestní věci přistoupili dobře, zda žalobu vedou dobře, protože za deset let nemají verdikt.

To ale nejsou jen kauzy spojené s politikou…

Ne, to jsou i hospodářské, korupční. Za těch dvanáct let státní zástupci vrchního státního zastupitelství v těchto typově nejzávažnějších věcech – bavíme se o hospodářské trestné činnosti, která způsobuje na majetku státu stamilionové, miliardové škody – postavili před soud víc jak tisíc obviněných. Z toho tisíce zatím není rozhodnuto o čtyřech stech obviněných, ve zbytku ano. A z toho počtu bylo zproštěno v průměru asi třináct procent lidí, ostatní byli odsouzení.

Takže pro vás dobrá bilance?

Myslím si, že víc jak tisíc osob pro tyto závažné delikty má dvojitou vypovídací hodnotu. Vysokou efektivitu, ale také velké procento těch, kteří útočí na majetek státu a nikoliv v malém rozměru.

Pojďme změnit téma. „Pokud by měla umělá inteligence nahradit rozhodování justice a policie, tak v současné době je její zapojení do těchto složek hodnocené jako velmi rizikové.“ To jste nedávno řekla v České rozhlasu. To opravdu někdo přemýšlí o tom, že by umělá inteligence mohla nahradit rozhodování policie a justice?

Ano, ty úvahy nejsou úplně nové. Zatímco my se jako laická a odborná veřejnost seznamujeme s umělou inteligencí všude kolem, tak specialisté na IT si s touto otázkou pohrávají už tak deset let. Už i USA i Němci zkouší na různých projektech, jak by se umělá inteligence chovala, pokud by rozhodovala konkrétní spory. V Německu ve dvou spolkových zemích dokonce přijali zákon – on ho nakonec ústavní soud loni v červnu zrušil – kdy umělá inteligence vyhodnocovala rizika kriminality a vytipovávala místa, kde by mohlo v budoucnu dojít ke zvýšené kriminalitě. Snažíme se dívat na tyto nové trendy. Ti, kdo se tím velmi vážně zabývají, tak taky musí vyhodnocovat rizika. A ne na půdě EU, ale obecně se vytipovávají obory a přiřazuje se jim různý stupeň rizikovosti, kdy by umělá inteligence nahrazovala rozhodování. A justice patří k těm nejrizikovějším.

Je možné, že by opravdu někdo chtěl, aby robot dostal obžalobu a obhajobu – a „poraď si s tím“?

Mnozí mají takovou laickou představu, že by umělá inteligence rozhodovala spravedlivě, protože by za stejné skutky rozdávala stejné tresty. Ale já si nejsem úplně jistá tím, že by uměla posoudit ten lidský faktor. Ten tam vnáší to individuální posouzení, každý trest by měl být – řeknu to zjednodušeně – ušit na míru zločinu a pachateli. To není matematika. Přihlížíte k mnoha okolnostem, které se matematicky vyjádřit nedají. Američani už k tomu mají několik výzkumů a ukazuje se, že umělá inteligence v takových případech rozhodovala dost diskriminačně.

Nezohlednila polehčující okolnosti?

Diskriminačně přistupovala k rase, k národnosti. Snažili se zjistit proč. Ta umělá inteligence rozhoduje na základě našich rozhodnutí, čerpá z toho, co už vytvořili lidé – a pokud se pletli a dělali chyby, tak ona se je snaží odstranit, ale ne vždy se jí to daří. Takže jedno z těch rizik je diskriminační rozhodování.

To jsme vlastně volně otevřeli téma, o kterém často mluvíte, že teď prožíváme „dobu kybernetickou“, zásadní proměnu společnosti. S sebou to nese i proměnu kriminality: počet kybernetických zločinů roste, vždy o sto procent oproti roku předchozímu. Co je nejaktuálnější problém současnosti?

Když se podíváme na čísla v roce 2022, protože za rok 2023 ještě kompletní čísla nemáme, tak jsme měli 20 tisíc nahlášených trestných činů. A několinásobně víc je latentních trestných činů, které se v prostoru internetu odehrávají a neodhalí se.

Počítáte do toho jak kybernetické podvody, tak vyhrožování a podobně?

Do internetové kriminality ne vždy správně zahrnujeme nejen tu kriminalitu, která útočí na informační systémy jako takové, na kritickou informační strukturu státu, ale zahrnujeme tam často i trestní věci obecné a další typové kriminality. Násilné, sexuální, drogové, majetkové, která je páchána prostřednictvím internetu. A toho je veliké množství. Umím si představit téměř u každého typu kriminality, že může být spáchán prostřednictvím internetu. Ten nárůst je obrovský. My vlastní životy z reálného světa vlastně přesouváme do světa informačního a tam necháváme různé stopy. Proto tam také pachatelé trestných činů páchají prostřednictvím internetu trestné činy.

A pro nás a pro policii je to skutečně svět, který se rychle vyvíjí, přináší nové metody, na které policie bude muset reagovat a reaguje, ale je velmi riskantní.

Dá se říct, že zatím mají pachatelé těchto trestných činů náskok?

Určitě, jednoznačně.

Našli cesty, které policie a justice teprve prozkoumávají, aby jim zabránily ve zločinu?

Když se podíváte právě na Dobrodružství kriminalistiky, tak ty nové kriminalistické metody vznikaly tak, že reagovaly na to, co se v tom reálném světě tehdy odehrálo, a hledaly způsob, jak odhalit pachatele. Teď je to podobné. Policie reaguje na něco, čeho je svědkem v prostoru internetu a hledá nové metody. Na druhou stranu si musíme přiznat, že informační technologie a svět internetu se vyvíjí obrovským tempem a já si nejsem úplně jistá, jestli i ty nástroje policie budou stačit. Teď je to především vzhledem k finančnímu zabezpečení, k možnostem policie být blízko u pachatele, to znamená mít dostatek finančních prostředků, abychom mohli vyvíjet metody, které se tomu pachateli vyrovnají.

Co může pomoci dohnat náskok pachatelů?

Jedině personální a finanční posílení kriminální policie, právě pro odhalování tohoto typu zločinu. To je klíčové.

Paní Bradáčová, ve funkci vrchní státní zástupkyně jste dvanáct let, váš mandát se naplní koncem roku 2025. Podle nového zákona o státním zastupitelství byste sice ještě mohla vstoupit do dalšího období, ale nepředpokládám, že mi dnes odpovíte, jak se rozhodnete.

Ne, ta doba je ještě dlouhá.

Máte tedy před sebou ještě minimálně rok a půl ve funkci a možná se už zamýšlíte, co dál. Před dvěma lety jste začala učit na univerzitě…

V Praze, ano, v Olomouci už učím osmý rok. Věnuji se i této části kariéry, protože si myslím, že u právníků, soudců a státních zástupců by s jejich profesí mělo být spojeno předávání zkušeností nové generaci nebo právním čekatelům. To mě taky baví, to taky nebudu chtít úplně opustit.

Svého času jste čelila otázkám, jestli nevidíte svoji budoucnost v politice. Tehdy se to spojovalo s prezidentskou kandidaturou. Jak na to odpovídáte dnes?

Tak prezidentský úřad je obsazený, to máme vyřešené. A já svou cestu pořád vidím na státním zastupitelství. Až to bude jinak, tak dám vědět, ale zatím je to takhle.

Děkuji vám za rozhovor.